Dnes jsem udělal velkou chybu. Rozhodli jsme se totiž vyrazit na drobný výlet po Slovensku, s první zastávkou na Čachtickém hradu. Pro spoustu Moraváků to už je zřejmě notoricky známá destinace, pro mě tomu není jinak. Byl jsem tam snad už pětkrát a vždycky se mně to místo líbilo. Ne, že bych se snad nějak vyžíval v příbězích o koupání v krvi mladých dívek, ale jednoduše to je zajímavé místo hodné návštěvy. Taktéž tomu mělo být i letos, z poslední návštěvy (patrně tuším v roce 2012) jsem věděl, že se nám nebude chtít po asfaltové cestě cca 4 km nahoru k hradu pěšky ze středu vesnice Čachtice, takže jsme chtěli jet až pod samotný hrad, kde odedávna bylo menší parkoviště a bez problémů se tam dalo přijet.

Tak jsme jeli, až jsme přijeli někam, kde jsem to vůbec neznal. Jeli jsme sice po správné (jediné) cestě, ale naráz zhruba půl kilometru pod starým parkovištěm stála závora, notoricky známý odporný dřevěný stánek a pokladna. Jupí, nové parkoviště, dál od hradu, zato zpoplatněné. Dejme tomu, Slovensko je krajina chudá. Tohle je taky velmi zvláštní, podle HDP na osobu ani ne, ale v reálu to na většině míst vypadá jako Ukrajina po kobercovém náletu, sorry, ale dneska mně to prostě tak bilo do očí, že už to nejde nenapsat. No, nebudu odbočovat, využívání veřejných prostředků je věc druhá. Parkování stálo euro, takže v pohodě, no harm done, EU chce zdravou populaci, je třeba jí zamezit v přístupu na pozemek státu – majetek daňového poplatníka. Jakkoli je to zvěrstvo, zvykli jsme si.

I trmácí se člověk nahoru k hradu pěšky a očekává staré dobré Čachtice. Zříceninu, udržovanou z našich peněz, volně přístupnou (neboť je udržovaná z našich peněz) a vůbec, zřícenou zříceninu, kde se může procházet, fotit a tak. Ale pozor! Žijeme v novém, lepším, evropštějším století a již tomu tak není. Zatímco dva roky zpátky jsme tento erární majetek mohli navštěvovat, jak se nám zlíbilo, dnes vás při vchodu do 700 – 800 let starého hradu uvítá co? Správně, Eurocedule.

Evropské zlo v praxi, Čachtický hrad. Hrad jsem ani nefotil, jediná viditelná věc byla prakticky cedule.

Evropské zlo v praxi, Čachtický hrad. Hrad jsem ani nefotil, jediná viditelná věc byla prakticky cedule.

Tady už Evropy znalejší člověk začíná tušit, že hrad placený z jeho daní (ROP => EU => peníze celé unie) není tak úplně přístupný, bez dalšího finančního harvestu. No a světe div se, o 100 metrů dál ona typická europokladna, velká masivní brána, aby neokradený daňový poplatník nemohl dovnitř, a šup, plať 2.5 EUR. Snad by mi to i přišlo v pořádku, kdybych tam dva roky (a 4x předtím nebyl standardně). Jen na okraj, otec někdy v hluboké totalitě strávil na Čachtickém hradu noc pod širákem, já bych hypoteticky v 90. letech mohl též, v novém století snad, i když už to tam zřejmě spravoval nějaký úředník. Teď, zavřeme masivní bránu, zakážeme poplatníkovi vstup, vyřešeno. Žádná neplatící neeurosocka už tam nocovat nebude, pokud, postavíme jí tam hotel.

Dobrá, možná jsem jenom zaujatý a k tomu blázen, možná tohle přispěje k tomu, že se Čachtice budou stabilně udržovat, bude tam pořádek a tak. Ani náhodou, mezi novinky zejména patří: eurocedule, nová kamenná věc s pokladnou v popředí a hlavně masivní bránou, obrovská škaredá pseudokamenná stavba s nadpisem suvenýry (!) a všudypřítomné eurobezpečné cedule o zákazu vstupu, nebezpečí pádu, možnosti upuštění lízátka dítětem (ne to tam asi nebylo) a nádherné, doslova nádherné eurodřevěné stezky provedoucí i návštěvníka s absencí nohou po kopcovité zřícenině. Absurdní, bizarní, nechutné, na místě jsem jenom hleděl, smutně chodil a fotil. Pamatuji si Čachtice z filmu Tajemný hrad v Karpatech a vypadaly možná i líp, tolik k roli údržby v novém století.

Nejvýraznější novinka z eurodotace, všudypřítomné zákazy. Tam, kde jsem pětkrát byl, s plným vědomím, že když spadnu, zabiju se, tak budu mrtvý, dnes nemůžu. Protože mě EU potřebuje na dojení do EU rozpočtu.

Nejvýraznější novinka z eurodotace, všudypřítomné zákazy. Tam, kde jsem pětkrát byl, s plným vědomím, že když spadnu, zabiju se, tak budu mrtvý, dnes nemůžu. Protože mě EU potřebuje na dojení do EU rozpočtu.

Druhá nejvýraznější novinka, odporná nová stavba s prodejnou suvenýrů (!), ne muzeum, ale cetky a odznáčky.

Druhá nejvýraznější novinka, odporná nová stavba s prodejnou suvenýrů (!), ne muzeum, ale cetky a odznáčky.

Třetí nejvýraznější novinka, zcela autentické a dobové euroterásky z eurodřeva. Aby i běžný eurovůl mohl viděl krásy hradu, který patrně postavila EU.

Třetí nejvýraznější novinka, zcela autentické a dobové euroterásky z eurodřeva. Aby i běžný eurovůl mohl viděl krásy hradu, který patrně postavila EU.

Ani nevím, jestli to mám nějak komentovat dál. Dříve to byla státem udržovaná přístupná zřícenina (jako máme v UH třeba Cimburk), teď je to odporná turistická euroždímačka na peníze. Potkali jsme tam i nebohého Andreje Štiavnického, autora patrně nejlepších knih o Čachtické paní. Jak on tohle vnímá raději nevědět.

Nejhorší na tom je, že když to člověk nesleduje, přijde mu to vlastně v pořádku. Pří vstupu uvidí nádherné evropské hvězdičky, bude vědět, že to je v dobrých rukou, že to EU všechno opraví a i pomocí staré zříceniny nás dovede k lepším zítřkům. Že si tímto kupují zbyteční eurobyrokrati levně východní voliče (sorry, ale takto to beru), omezují brutálně svobodu pohybu po majetku, který by měl stát maximálně s úctou spravovat a v neposlední řadě totálně hyzdí krásné staré stavby a demolují zážitek zákazy a příkazy, to už nikdo nevidí.

Úplně se děsím, jak u nás na domem v UH dopadne Rochus a dopředu říkám, že pokud z toho vznikne opravdu nějaký zbytečný skanzen (současné radnice) s libovolným vstupným, budu první, kdo to bude okázale bojkotovat, třeba za asistence policie, nebo rovnou eurobyrokratů, je mi to jedno. Tento dotační socialismus je řádově horší, než reálný socialismus, který už jsme tu měli. O tom každý věděl, jak funguje, jakou tam má občan pozici. Tady se eurozmije (nemám lepší výraz) tváří jako spasitelé planety a plíživě dělají snad i horší věci, než dělali skuteční komunisti. Bravo.