Minulý měsíc jsem si udělal výlet, byl to zase jeden z těch zvláštních impulzivních nápadů, u nichž destinaci určuje hlavně cena letenky. Volba padla na Izrael, z mého pohledu velice zajímavá země na Blízkém východě a pro moje radikální názory ohledně muslimského náboženství také pravděpodobně jediná, kterou kdy navštívím bez rizika useknutí ruky nebo jiné části těla. Rozhodl jsem se, že poletím sám, alébrž jsem v té době měl pravděpodobně svou obvyklou „nemoc z lidí“.

Izrael - Jeruzalém z Davidovi věže

Na začátku listopadu jsem koupil letenky, Vídeň – Tel Aviv a pak to nějak přestal řešit. Někdy kolem 10. listopadu jsem si na můj výlet opět vzpomněl a trošku nervózně začal shánět izraelské peníze (Izraelský šekel), no, v City of Uherské Hradiště se to nějak nepovedlo, tak padla volba na dolary, které tady kupodivu měli, pětikilo mělo stačit. Na letiště Ben Gurion poblíž Tel Avivu (prakticky jediné mezinárodní letiště v Izraeli) létá z Vídně pravidelný přímý let společnosti Niki, což je v podstatě rakouská odnož známé airberlin. Jsou mně sice ukradené používané letadla, protože prostě nepadají, ale letěli jsme se starým dobrým (krámem) evropským Airbusem A320, zpět s A319 (což je kratší verze A320). Sic jsem přišel o auto, jel jsem do Vídně 14.11. vlakem, což se nakonec neukázalo tak zlé, jenom vlaky z naší části republiky jezdí na Wien Meidling, zatímco vlak na letiště z Wien Mitte, je tudíž potřeba ve Vídni koupit dvouzónovou MHD jízdenku (letiště se nachází v jiné zóně, než centrum), jet asi 10 minut metrem a pak doufat, že najdete správný vlak. Na letiště jezdí tzv. CAT (City Airport Train), který za zhruba 16 minut jízdy chce 12 EUR, tj. typický rakouský ripoff. Naštěstí jezdí ještě normální městský vlak, který si vystačí s tou 3,70 EUR jízdenkou (platí i pro metro) a jede asi o 10 minut dýl na téměř stejné nádraží). No kdybych mohl, jedu autem.

Izrael - Letadlo Vídeň - Tel Aviv

Na letišti jsem musel (vzhledem k blbým vlakům) zabít asi tři hodiny, zhoršil jsem si to ještě online checkinem, díky kterému jsem nemusel ani trollovat na přepážce aerolinky, sic jsem na svůj šestidenní výlet letěl jenom s příručním zavazadlem, jímž byl (slovy Michala Kolesy) nóbl batoh přesahující dva ze tří povolených rozměrů). Mno a tak jsem prostě vypil tři rakouské Gössery a čekání bylo tak nějak v pohodě. Letadlo letělo v (doslova ideálních) 23:35 s příletem do Tel Avivu v ještě lepších 3:55. Let trvá tři a půl hodiny a Izrael má o hodinu víc. Do letadla mě i po trapasu u security checku pustili. Nebyl jsem totiž sto rozumět v rakouské angličtině (fakt odporná) to, že potřebuju zabookovanou letenku zpět, aby mě pustili do země, no stejně bych nepotřeboval. Let byl až na nějaké pochybné třepání nad mořem klidný, v letadle jsem si jako pán objednal na doplnění dvě Cuba Libre za pouhých 3,5 EUR (což bylo divné, protože pivo na letišti stálo stejně). Jsouc zvyknutý na probdělé noci plné alkoholu, necítil jsem se po nula hodinách spánku ani nevyspaně. Hraniční kontrola byla až divně v pohodě, tři otázky (hotel, cosi, cosi) a razítko v pase, sbohem Dubaji. Kolem 4:05 jsem už stepoval na letištní směnárně a měnil svoje krásné dolary na odporné šakaly (Šekely, pardon). Kdybych byl věděl, že berou i koruny…

Izrael - povolení vstupu

První problém nastal už na vlakové zastávce hned na letišti. Pokladna byla ve čtyři ráno (netuším proč) zavřená a k dispozici byl automat na jízdenky s cca 60 % překladem do angličtiny. No, geniálně jsem si odvodil, že slovo zaplatit bude v hebrejštině asi hodně krátké (sic známé židovský obchodní skill) a taky že bylo, great victory. U vlaku samozřejmě na displeji nepovažovali za nutné uvádět mezistanice, takže hned přišly k duhu moje užitečné dokumenty v telefonu vč. izraelské železniční sítě (ta je vzhledem k velikosti země hodně jednoduchá). Nu dojel jsem do Tel Avivu, sice na jiné nádraží, než jsem chtěl, ale co. Mělo u sebe autobusáček a po krátké rozpravě s řidičem jsem zjistil, že stojím u linky, co jede na hlavní autobusák a dokonce jede ten den poprvé za pár minut, asi štěstí šílence. Do autobusu počaly na mezizastávkách nastupovat nativní Izraelci, několik z nich ve vojenském oblečení a se samopalem na zádech nebo v ruce. Na TripAdvisoru psali, že to je normální, byl jsem tedy klidný. Řidič byl taky klidný, protože jednomu z vojáků nadával za to, že neukázal kartičku. Celá MHD v Tel Avivu je úžasná ve třech věcech. Mají naprosto úžasný strojek na vracení drobných, to má mimo jiné za následek to, že máte při odjezdu ze země asi kilo zcela bezcenných blyštivých penízků, hádám, že to je výsledek jejich úchylky na peníze & množství čehokoli. Další skvělá věc je fakt, že v brutálně přeplněných ulicích s poloarabským provozem jezdí průměrně asi 800 v hodině, troubí co 15 vteřin a dělají velice zábavné manévry. No a poslední skvělá věc je ta, že absolutně nemáte ponětí, kam jedete. Mapa sítě v angličtině nějak přestala existovat a hebrejská mapa je dobrá akorát jako hezký obrázek. No tak či onak, řidič byl obeznámen s tím, kam ten zmatený a jediný Evropan v autobuse jede a oznámil mu zastávku u hlavního autobusáku v Tel Avivu.

Izrael - pláž v Tel Avivu

Milý autobusák vypadá naprosto šíleně, má to asi sedm pater, v přízemí (to je ve skutečností prý level 4) je kolem autobusáku něco jako černošské ghetto. Ne, že by to bylo něco výjimečného, touha černochů dělat ghetta kolem různých nádraží mě vždy fascinovala. Na nádraží jsem si z opojení z MHD chtěl opatřit anglickou mapu, no, uplynulo asi 50 minut, během kterých jsem prošel všech sedm levelů nádraží, mluvil s jedním vojákem, co byl velice ochotný a snažil se dojít na to, jestli mají někde mapku. Neměli… na informacích bylo zavřeno, ale na informacích o informacích (aspoň tak mně to přišlo) mapku taky neměli, jen hebrejskou. Ta je sice super, ale bez názvů ulic je k ničemu. Z deprese jsem se tedy vydal dle GPS směrem k moři, bylo něco po šesté ráno a ubytování mělo check-in až po jedenácté. Po kilometru cesty jsem to vzdal a po debatě s místní Asiatkou (taky moc nechápu) vzal nějaký autobus, který jel údajně k moři. V tomto bodě jsem pochopil, že se v zemi izraelské budu muset přepnout do takového toho „idiot módu“ a ptát se všech prostě na všechno. Pak jsem se ani nevím jak ocitnul u moře, no paráda, v Evropě bylo tou dobou v noci něco kolem 0 – 3 stupňů, v Tel Avivu v sedm ráno kolem 22 C. Paráda, pláže prázdné, pár šílených ranních běžců, nic víc. Všude na pobřeží docela zajímavý klid, málo lidí, aut, prostě paráda. Tel Aviv je docela moderní město, celá přímořská část je obestavěná malými mrakodrapy a z většiny pobřeží je vidět zajímavé staré město Jaffa s nejstarším přístavem ve Vesmíru.

Izrael - pobřeží Tel Avivu

No a pak nastalo cca tří hodinové toulání, z toho polovina u moře, kterého jsem prostě nemohl mít díky studené evropské depresi dost. Následně jsem se vydal směrem k hostelu, mimo jiné nevědomky prošel kolem několika významných budov, např. izraelské opery, mimo jiné i kousek Rotschild Boulevardu s budovami v Bauhaus stylu apod. Následně jsem došel do tzv. blízkovýchodního šílenství. Tak jsem si pojmenoval HaCarmel Market, největší tržiště v Tel Avivu. Je to taková zajímavá kombinace židovského a arabského tržiště (co do sortimentu), dá se tam podle mého názoru koupit všechno od jednohubky, až po malý jaderný reaktor. Při první návštěvě jsem byl ještě příliš zmatený a koupil si akorát tak pivo. Následně jsem zničený, ospalý a hladový dorazil na ubytování. Záměrně jsem si vybral hostel, v hostelu se dá obvykle pochytit více tamní kultury. Skromně jsem si vybral #1 hostel na Hostels.com, pravda, na HostelWorld.com byl tou dobou druhý. Jde o Chef Hostel Tel Aviv Montefiore (FacebookHostels.com, HostelWorld.com), kdyby to někoho zajímalo. Brutálně doporučuju. V 10:30 se na hostelu recepce (majitel) ještě nějak nenacházela, ale asistent pronesl něco jako „fuck it“, dal mně klíče od single roomu a já na moment umřel (usnul).

Izrael - Chef Hostel

Následně jsem se trochu pomateně vzbudil, všude bylo hodně cizích lidí, ale tak nějak jsem hned našel majitele. Jmenuje se Ray, nechává si říkat taky the Chef (od toho název hostelu), sic hodně vaří. Hostel je relativně nový, stará budova zrekonstruovaná a hlavně má úžasné společenské prostory vč. velké (viz jejich Facebook nebo moje galerie) venkovní verandy. Nachází se uprostřed staré části Tel Avivu, což je prakticky veškeré centrum nočního i kulturního života v oblasti. Po krátkém spánku a hlavně zaplacení ubytování jsem se rozhodl projít část města, všechny ulice mně přišly tak trochu stejné, takže jsem měl opravdu zábavné potíže s orientací, hebrejština nepomáhala. Podařilo se mně dojet autobusem až na severní konec města a pěšmo se postupně dostat až zpátky do středu při pobřeží. Pobřeží Tel Avivu je opravdu nádherné, hlavně při naší zimě. Následně jsem dorazil a zničený opět na moment ulehl, probudil mě za hodinu nebo dvě, někdy kolem šesté, takový zajímavý zvuk. Něco mezi policií a sirénou. Trošku jsem se divil, jestli mají v 18:15 zkoušku sirén nebo co, načež se skrz okno ozval zvuk, který dobře znám ze svého dětství při hraní Call of Duty. Vylezl jsem z pokoje, bylo tam docela prázdno, ale část ubytovaných zmateně pobíhala. Během několika minut jsem ve správách, po celém Twitteru a vůbec tak nějak i kolem viděl, že jde o první raketu vypálenou na Tel Aviv po 23 (tuším) letech. No nekup to, pak už se mně nějak nechtělo spát a počal jsem se seznamovat se zbytkem osazenstva, raketa posloužila jako dobrý otvírák konverzace. Nějak takto to mimochodem vypadá, Tel Aviv je něco kolem 60km od Gazy a obvyklý čas mezi sirénou a výbuchem rakety (na zemi) je kolem minuty a půl. Rakety odpalované takto daleko jsou povětšinou iránské rakety Fajr 5 o zhruba tunové váze.

Izrael - Pobřeží Tel Avivu

Ubytovaní se sice pořád mění, ale to zase tolik nevadí, většinou se debaty stejně točí okolo Izraele, rodných zemí a alkoholu. Nutno říci, že moje malá skupinka nových kamarádů čítající Irku, Kanaďanku a dva Američany, později také tři Němce a o den později jednoho Rakušana si měla o čem povídat. Skladba hostelu byla vůbec zajímavá, občas se objevil někdo z Austrálie, Nového Zélandu, Ruska a dokonce i Filipín. Naši malou zemi všichni znají zejména díky pivu, divné. Zbytek večera jsme raději strávili na verandě hostelu, asi 3 metry od krytu (mírně zpevněný sklep) s velkou zásobou piva a později i místního alkoholu, skvělého anýzového Araku. Poté nám Chef nabídl izraelskou snídani, chtěl za ni 50 šakalů a posíleni alkoholem jsme s tím snad všichni souhlasili. Následovala snad nejlepší večerní snídaně, co jsem kdy měl. Desítku skvělých věcí, od typického humusu přes spoustu zeleniny na nejrůznějších způsoby až po skvělé izraelské pečivo. Vše opět doplnění Arakem. Co vám budu povídat, israeli breakfest byla asi moje nejlepší investice vůbec. A to byl zhruba day 1, pouhá jedna raketa.

Izrael - izraelská snídaně

Druhý den jsem se vypravil do staré Jaffy (Old Jaffa). Zhrozen představou použití MHD, prošel jsem si ty tři kilometry raději pěšky. Jedná se o nejstarší číst města a váží se k ní mnohé biblické postavy, např. král Šalamoun. Celá Jaffa vypadá opravdu hezky, nejlíp to asi půjde vidět z fotek, krásná historická část a díky relativně pozdnímu datu docela prázdná. Pak jsem zvládl ještě obejít část města, vč. tržiště HaCarmel, o kterém jsem už psal, tentokrát jsem se odvážil zakoupit i nějaké typické izraelské věcičky. Následně jsem na krátkou přestávku dorazil na hostel a tuším, že jsem zrovna trefil další raketu, tentokrát už jsem se mrkl do krytu, izraelský protiraketový štít (Iron Dome) ji sestřelil někde nad městem, takže to pro nás znamenalo stejně jako den předtím jen hlasitý boom.

Izrael - Tel Aviv - Jaffa

K večeru jsem vyrazil k moři pořídit nějaké noční fotky, zase tam byl kupodivu docela klid. No ale pak přijel Rakušák, začal se honosit, kolik dokáže vypít a tak, znáte to. Dali jsme si teda takovou menší beer contest s izraelským pivem Goldstar, následně Arak contest a při té už odpadl, frajer! Pak někdo z irskoamerickokandskoněmeckého osazenstva rozhodl, že se půjde otestovat noční život v Tel Avivu, a to při eufórii po vyhrané soutěži s Rakušanem nešlo odmítnout. Přibrali jsme ještě jednoho místního a šli se mrknout do (prý) vyhlášeného klubu The Radio. Drahý byl, vyhlášený opravdu nevím. Jako jediný jsem si chytře vzal pas a byl vpuštěn bez větších byrokratických obtíží. No a abych to shrnul, pak je to trošku mlhavé, pamatuji si nějaké podivné tance, hlasitou hudbu, americké pivo, české pivo (ano, dost často to čepují i v Izraeli) a pak zvláštní cestu zpět na ubytování, nejspíš okolo třetí ranní. Mimo jiné přišla k úrazu moje dvacetieurovka, když jsme se o ni prali. Jinak si ale nikdo z „party“ nic nepamatoval, takže no harm done.

Izrael - Tel Aviv pláž večer

Den třetí byl hlavně ve znamení bolesti hlavy, nakonec to ale kupodivu nebylo tak hrozné a podařilo se mně mrknout na radnici v Tel Avivu a odpočívat u moře. Mám pocit, že někdy po poledni se objevila další raketa, tentokrát jsem ji mohl sledovat open air. Sice jsem vůbec nic neviděl, ale čekat, kde bouchne, bylo opravdu zábavné. Jinak jsem spíš trolloval po městě a mj. vyzkoušel i typické izraelské jídlo, falafel. Jsou to osmažené cizrnové kuličky v pitě, obvykle s humusem a zeleninou. Opět velice dobré jídlo, celkově mně izraelská kuchyně přijde fajn, není v ní nějak moc masa. Asi hlavně proto, že židé nejí vepřové. Zbytek dne byl už víceméně ve znamení odpočinku, tentokrát bylo i relativně málo interakce s obyvatelstvem z hostelu.

Izrael - přístav Tel Aviv

Ve čtvrtý den jsem se rozhodl navštívit Jeruzalém. Město asi netřeba představovat, hned ráno jsem vyrazil autobusem na hlavní autobusové nádraží, odkud každých pár minut odjíždí pravidelná linka do Jeruzaléma. Jde asi o hodinu a čtvrt cesty do vnitrozemí a cena je velice příznivá (zhruba okolo 34 ILS za zpáteční jízdenku). Koleje do Jeruzaléma ještě neprošly modernizací a cesta vlakem tak trvá skoro dvojnásobek. Prakticky celá cesta je po nové dálnici, bohužel nezřídka doplněné kolonami (Izrael je hodně přelidněná země). Jeruzalém určitě nezklamal, na rozdíl od Tel Avivu, kde na nějaké rozumné páteřní MHD ještě pracují, město protíná skrz na skrz tramvajová linka. Město je docela vysoko (kolem 600 m.n.m.) a je tam tak o něco chladněji, v době mé návštěvy to bylo ale vyloženě děsivých 24 stupňů. Mým cílem bylo samozřejmě Staré město. Shrnul bych to tak, že zhruba odpovídalo očekávání. Jelikož mně není ani jedna víra moc blízká, byl jsem tam jako nezávislý pozorovatel. Nicméně vidět na jednom místě nejposvátnější křesťanské, židovské i muslimské místo je určitě zajímavé. Pro poslední dvě náboženství to je samozřejmě Zeď nářků, příjemné bylo, že jsem se úplně náhodou dal do řeči s Australankou, bydlící osm let v Izraeli. Slyšet její obavy o opakování šestidenní války ale nebylo nic moc pozitivního. Nicméně zadarmo jsem dostal zajímavé info o celém starém městě i o Zdi nářků.

Izrael - Jeruzalém - Damašská brána

Celé staré město je neuvěřitelná směsice různých kultur, na necelém čtverečním kilometru se nachází židovská, muslimská, křesťanská a arménská čtvrť a na každé z nich jsou patrné velké rozdíly. Ve starém městě je také řada postranních uliček, podzemních chodeb, tržišť apod. Opravdu těžce se to popisuje a rozhodně to stojí za návštěvu, i pokud vás na místo netáhnou žádné náboženské důvody. Tohle místo dostálo v mém případě své pověsti a malý arabský kluk se mně pokusil okrást o nějakých pár šekelů (prý dvacet) za to, že mně poradil cestu ke Zdi nářků. Nicméně na větu „Not a chance, but your parents must be really proud.“ a „Let’s chat with police officers around the corner.“ (jsou fakt na každém rohu) někam zmizel. Následně jsem ještě koupil suvenýr, z původních 100 poptávaných šakalů vyšel na nějakých dvacet, like a boss. V Jeruzalémě jsem zároveň navštívil jediné muzeum, které podle mého názoru stálo za návštěvu. A sice Tower of David (Davidova věž) postavené ve druhém století před naším letopočtem a přestavěné prakticky každým dobyvatelem Jeruzalému. Návštěvu mohu jenom doporučit, velice hezká pokladní (bohužel bez samopalu) mě zároveň informovala o skvělé zprávě, v Tel Avivu jsem minul svou první raketu.

Izrael - Jeruzalém - Zeď nářků

Pak už jsem z toho blázince, kde bylo pochopitelně i docela hodně turistů, vyšel ven, projel kousek města a jel autobusem zpátky do Tel Avivu. Večer přiletěl další ohňostroj. Byl jednak poslední a taky zároveň asi nejlepší. Iron Dome raketu sestřelil nějakých 100 – 200 metrů nad městem relativně blízko nás, takže rána byla ze všech největší a dokonce i zbytek rakety jsme po opuštění krytu zahlídli.

Izrael - Jeruzalém - Davidova věž

Pak už následoval poslední den mojí návštěvy. V ten jsem se rozhodl zamířit do Haify, univerzitního města na severu země, ne daleko od libanonských hranic. Do Haify je pro změnu ideální vlak a cesta zabere opět něco přes hodinu, i cena je velmi podobná autobusu. Izraelské vlaky jsou na skvělé úrovni, všechny vlaky vypadají moderně, jsou klimatizované, mají zásuvky u každé sedačky apod. Haifa je celkově nádherné město, jedná se o pobřežní město stoupající do kopce, na který se dá mimo jiné vyjet velice komickou podzemní dráhou zvanou Carmelit. Je velmi krátká, škaredá, drahá a nevyužívaná, takže pro mě jasná volba. Opět nezklamala. V Haifě jsem měl prakticky jediný cíl, Bahá’í Gardens, neskutečně drahé zahrady postavené jako svatyně náboženství Báb. Náboženství mě sice absolutně nezajímalo, nicméně celé zahrady jsou opravdu krásné a anglický průvodce po nich jednou denně provádí zadarmo. Pak už zbývalo jenom odjet zpátky do Tel Avivu.

Izrael - Haifa - Zahrady Bahá'í

Poslední den se nesl ve znamení opravdu brzkého spánku, protože letadlo odlétalo kolem sedmé ráno a z hostelu bylo potřeba odjet o půl čtvrté. Jelikož v Tel Avivu v noci nejezdí moc funkční doprava, jen pár nočních autobusů a vlaků, musel jsem si domluvit taxíka. S tím naštěstí pomohl majitel hostelu a taxík opravdu dorazil přesně na minutu, za 110 šekelů to byla jasná volba. Ve své Dacia Logan letěl asi stovkou nočním městem a na letiště to zmákl za dvacet minut. Na letišti byl extrémně zábavný pohovor s imigračními úředníky. Přestože šlo o odlet ze země, trval asi deset minut, nejspíš šlo o reakci na útoky posledních dnů. Otázky jako jméno matky, otce, bratra, rodné město apod. jsem nechápal. Ve čtyři ráno jsem byl opravdu bystrý, neustále uhýbal pohledem a vůbec vypadal asi hodně důvěryhodně, takže jsem měl čest hned se dvěma úředníky. Pak se nicméně vše povedlo a po check-inu jsem seděl v letadle, živý. Ve Vídni to pak ještě gradovalo tím, že se pilot bál třičtvrtě hodiny přistát kvůli mlze a já měl opravdu strach, že nestihnu vlak.

Izrael - Tel Aviv - zákaz zvířat

Celkově bych Izrael opravdu doporučil, osobně bych možná i znova volil stejné ubytování. Menší mínus je celkově hodně stížená orientace díky hebrejštině, výhodou ale je, že většina Izraelců mluví celkem dobře anglicky. Dalším drobným mínusem jsou ceny, jedná se o něco dražší zemi, než je ČR, ale na pár dnů to určitě není žádná hrůza. Varoval bych jenom před alkoholem v klubech, drahý je i v obchodech, natož v klubech. Takže i přes mírné bezpečnostní riziko, které dneska už zase neplatí je to pro mě jasná volba i do budoucna.

Více fotek na Google+